Putování po Skotsku I. Kintraw

     
Skotsko je nádherná země proslulá krásnou přírodou s množstvím malebných jezer,  hor a údolí. Ve svém nitru však také skrývá velké množství historických i prehistorických míst. Pozoruhodný  je i obrovský počet památek megalitických.  Některé z nich  mají nesporný význam kultovní  či astronomický. A právě ty se staly středem mého zájmu při mých archeoastronomických toulkách světem. Prvním z těchto míst je lokalita Kintraw v hrabství  Argyll na západě Skotska. 

Cestujme tedy spolu Skotskem směrem severojižním. Naše cesta začíná v pobřežním městě Oban známém svou skvělou jednosladovou whisky stejného jména.  Posilněni a správně naladěni  návštěvou a ochutnávkou v této palírně či gurmánskou pochoutkou ze zdejších ústřic, snad nejlepších ale i nejlevnějších v celé Británii, pokračujeme po silnici č.A816. Po zhruba 30km cestou pobřežní i vnitrozemskou přijedeme do místa zvaného Kintraw. V místě kde se silnice stáčí od pobřeží do vnitrozemí upoutá naši pozornost při levé straně cesty o samotě stojící menhir. Jsme v Kintraw na jedné z důležitých zastávek na naší cestě.

Takovýchto menhirů jsou ve světě i ve Skotsku stovky a snad i tisíce. Menhir v Kintraw má však svůj zvláštní význam.  Stal se mezníkem a zároveň i bodem sporů ve vnímání náhledů na astronomické znalostí starověkých kultur. V čem tedy spočívá význam tohoto kamene?

Na počátku všeho je rok 1970, tehdy navštěvuje Kintraw profesor oxfordské university  Alexander  Thom. Tento muž,  stojící  na počátku archeoastronomických badání v Britanii, přichází s myšlenkou, že toto místo mohlo být vhodné pro pozorování slunovratového západu Slunce. Tento názor zaujal Eulana MacKiena,  archeologa z university v Glasgowě,  který zahájil podrobnější ohledání lokality. A skutečně při průzkumu okolí kintrawského kamene nachází v protilehlém severovýchodním svahu  malou plošinku ohraničenou kameny. A následuje zjištění. Pozorovatel stojící  na této platformě a hledící směrem ke kintrawskému kameni  spatří v období zimního slunovratu zvláštní jev. V této ose zapadá Slunce do průsmyku hor Beinn Shiantaidh a Beinn a'Chaolais  na ostrově Jura.  Poloha západu Slunce by v tomto případě naznačovala době  vzniku kintrawského menhiru kolem roku 1750 př.n.l. Tento objev vyvolal,  po zveřejnění v odborném tisku, diskuzi.  Názor, že některé národy v minulosti chápaly nebeské jevy a tyto jevy se byly součásti jejich kultury, se stává podkladem pro vědecká bádání. To co bylo dříve doménou amatérských badatelů a snílků, ale jen hrstky vědců, se stává vědeckou disciplinou.  Je zajímavé, že samotný pojem archeoastronomie byl poprvé použit v r.1973 Elizabeth Chesley Baityovou právě na návrh Eulana MacKiena.

Problém Kintraw mne také zaujal a provedl jsem pár výpočtů a měření . Vezmeme-li tedy v úvahu polohu lokality v Kintraw , předpokládanému směru pozorování dojdeme k těmto výsledkům:

V roce cca 1750 př.n.l. zapadalo Slunce v této lokalitě v období zimního slunovratu v azimutu 224°. Azimut pohledu směrem k menhiru a k uvedenému sedlu mezi oběma horami na o.Jura je cca 223,9°(dekl.-23,6) při Altitudě –úhlové výšce nad obzorem 0,5°. Naměřené hodnoty tedy odpovídají předpokladu, že z tohoto místa mohl být určen zimní slunovrat. Háček je ovšem v tom, že zdánlivý pohyb Slunce ve slunovratovém období je velmi malý cca 30“ za den. Přesné učení slunovratu na určitý den je tedy velmi problematické.  V Kintraw by  to tedy znamenalo vznik dalšího pozorovacího místa,  přibližně 6 metrů od stávajícího, pro přesnější určení tohoto nepatrného denního rozdílu. Mnohem přesnější způsob je určení polohy nad určitým objektem nad obzoru několik dní před a po slunovratu a tento výsledek dělit dvěma. Tím dostaneme přesné určení dne pro slunovrat.

Nicméně diskuze kolem kamene v Kintraw  přispěla k zvýšení zájmu o archeoastronomii nejen ve vědeckých kruzích, ale došlo i k oslovení široké laické veřejnosti.  Od objevu v Kintraw proběhlo velké množství výzkumu a měření na jiných lokalitách nejen v Británii, ale po celém světě. Dospělo se k pozoruhodným výsledkům. Z přehlíženého vědního oboru se stala důležitá součást archeologických, historických a socio-kultovních  bádání.

Opouštíme tedy Kintraw jeden z důležitých bodů ve zkoumání starověku a po pár kilometrech nás čeká jiné pozoruhodné místo. Úžasné místo, centrum megalitické kultury ve Skotsku. Údolí ve kterém najdeme množství menhiru, kamenných kruhů, hrobek a tajemných skalních rytin. Vstupujeme do Kilmartin Valley. Ale o tom snad někdy příště.

                                                                                                                                                                     Jan Hejtman