Sluneční brány

Již od pradávna člověk spojoval Slunce s čímsi nadpřirozeným a tajemným. Poznal však určité zákonitosti v jeho pohybu na obloze. Tyto zákonitosti objevil i u dalších vesmírných těles. Tím se viditelný vesmír stal součástí jeho života, jeho kultury a náboženství. Ponořme se tedy hlouběji v čase, někam až do 5.tisíciletí před naším letopočtem. Náš cíl se nachází v dnešním Německu v krajině u města Goseck spolk.země Sasko-Anhaltsko. Místo našeho zájmu bylo objeveno teprve nedávno a při jeho objevu vědcům pomohla moderní archeologická metoda-letecká fotografie. Existenci jakési stavby dokazovaly letecké snímky provedené s využitím speciálních kamer v roce 1992. Příkopy totiž byly během dlouhé řady let zaneseny hlínou bohatou na humus, v místě jejich někdejší existence se také lépe držela voda. Vegetace na povrchu byla tedy v této oblasti v porovnání s okolím bujnější a tmavší. Na čerstvě zoraných polích se zase po dešti rýsovala linie příkopů a jam v tmavších odstínech ornice. Co vlastně letecké fotografie a pozdější pozemní průzkumy odhalily. Kruhové prostranství o průměru 75 metrů lemoval příkop ve tvaru písmene "V", který byl na třech místech přerušen. Díky tomu vznikly jakési brány vedoucí do středu kruhu. Centrální část prostranství chránily ještě dvě kruhové palisády tvořené zhruba dva metry vysokými kůly. Každou kůlovou hradbu přerušovaly pouze tři úzké průchody. Brány nejsou umístěny náhodně.Jedna směřuje k severu, další dvě jsou v místech, kde 21. prosince, tedy v době zimního slunovratu, vychází a zapadá slunce. Stavba bezpochyby zajímavá, ale nikoliv výjimečná. Takovýchto více či méně podobných útvarů existuje více. Říká se jim rondely byly objeveny v dolním Rakousku, na jižní Moravě, na jihozápadním Slovensku, v Čechách a v Bavorsku. Všechny mají společný více či méně přesný kruhový tvar a několik průchodů orientovaných do různých světových stran. Nejčastěji se vyskytují rondely tvořené příkopy, méně pak rondely tvořené palisádou z kůlů. Počet průchodů bývá zpravidla od dvou do čtyř někdy i více. Jejich orientace je předmětem různých názorů i sporů. Větší či menší odchylku od základních světových stran, či důležitých poloh Slunce, lze však připisovat nejen vyspělosti jejich stavitelů, ale i umístění stavby a reliéfu okolní krajiny. Důležitým prvkem je i k jakému určení směru byly vytvořeny. Je však vysoce pravděpodobné, že již lidé v době neolitické, byli schopni poměrně přesně určit či předpovědět zimní i letní slunovrat, ale i jarní a podzimní rovnodennost. O tomto je mnoho úvah teoretických, ale člověk tvor nedůvěřivý a pochybovačný uvěří spíše tomu co vidí na vlastní oči. A proto je pro náš důležitý právě Goseck. Němečtí archeologové jej se svojí vrozenou důkladností nejen dokonale zmapovali a prozkoumali, ale i znovu obnovili! A tak v letech 2002-2005 bylo znovu usazeno více než 2000 dubových kůlů, sestaveny palisády s branami, obnoveny příkopy. A poté se jen čekalo na důležitý okamžik. Ten nastal 21.prosince roku 2005.

Nemnoho zasvěcených se sešlo uvnitř kruhu. Po 7000 tisících letech se stali svědky něčeho co mohlo být dávno zapomenuto. Nejdříve jeden paprsek, proniká ranní tmou, poté se ukáže malý oblouček a náhle pak celý kotouč Slunce se v jihovýchodní bráně zaskví  v celé své kráse. Na chvíli spočine na místě snad aby divákovi nechal vychutnat ten skvělý okamžik a potom rychle odchází mimo bránu na svoji další pouť. Zázrak je dokonán. Od této chvíle se zde budou každoročně v den zimního slunovratu ráno i večer scházet davy diváků, budou cvakat fotoaparáty, vrčet kamery a lidé budou zvěčňovat tento prchavý okamžik slunovratového východu či západu Slunce. Vrátí se někomu z přítomných něco z pocitů lidí, kteří tu stáli před dávnými časy? Snad ano. Doufejme, že ano. Prý existuje něco jako paměť lidstva. Možná, že právě v některém z těchto kruhů totiž vzniklo něco nového dosud nepoznaného. Právě zde si mohl člověk uvědomit, že má vlastně ve svém bytí jediný pevný bod. Jedinou jistotu. Jistotu v návrat Slunce. V jeho světě, který obsahoval tolik nepoznaného, tolik tajemství která nechápal, se objevila jedna jediná jistota. Slunce. V jeho světě plném nástrah, nemocí, protivenství, se cosi změnilo. Přišla naděje. Naděje ve Slunce, které odchází a přece se znovu vrací. Ve stejném čase, do stejného místa. Vše staré odešlo. Přichází nový čas. Nová naděje. Nová šance. A člověk najednou získává sílu bojovat se všemi nástrahami a problémy. Má mocného spojence a pomocníka, Slunce. Má Boha. Má jistotu. Má víru. Má naději. Má vše co potřebuje aby postoupil dále. Dále v čase a v jeho poznání.  

         Jan Hejtman